Vyberte stránku

Meditace má více podob. Na všech se však musí pracovat, nic nepřijde samo. Dynamická meditace může být pro roztěkanou mysl, která nevydrží sedět v klidu, dobrou volbou pro začátek.

Tak to vezmeme popořádku 

Dynamika může probíhat v aerobním procesu, to je dostatečné zásobování krve kyslíkem, nebo v procesu anaerobním. V tomto procesu je molekulární kyslík přítomen jen v minimálním množství. Proč se o tom zmiňuji? Protože jsem mimo jógínky, také atletka. Řekla jsem si, že vám ukážu, proč je dobré znát procesy v těle i z pohledu přísunu kyslíku. Tak zaprvé, abychom mohli tělo lépe poznat, musí nám to myslet. Za druhé, proto, abychom mysleli, potřebuje náš mozek správný přísun kyslíku. A do třetice, když má dostatek kyslíku, je mozek bdělý k práci a pozornosti, kterou od něj chceme. Z atletického hlediska pak například proto, abychom si mohli naplánovat trénink, dle našich fyzických schopností a uměli dobře odhadnou, jaký trénink zařadit, nebo zda raději zvolit pauzu.

Protože každý z těchto procesů, ačkoli se anaerobní nejeví příliš zdravý, má pro tělo svůj přínos. Známe je každý. Tak například když rychle jdeme a jsme schopni ještě mluvit, je zásoba kyslíkem dostatečná. Probíhá aerobní proces, náš mozek je dobře prokrvený, srdíčko bije jak má, zrychluje se krevní oběh, všude v těle je dostatek kyslíku. Tělo sahá pro zásoby do tuků, proto je tento proces vhodný pro hubnutí. Musí se však vykonávat průměrně déle než 30minut. Když se však zastavíme, tuky už nespalujeme.

Naopak proces anabolický znamená, že jsme zrychlili až příliš. Takovou zátěž naše tělo nevydrží moc dlouho, je chytré, zastaví nás, jinak bychom omdleli. Ovšem tento trénink je žádaný u mnoha sportovců, protože zvyšuje fyzickou kondici. Zde je motorem cukr, ten se při intenzivním tréninku spálí docela v krátkém čase. Rostou svaly, výkon se zvyšuje, a například tuky tělo začíná spalovat až po ukončení tréninku.

Vědomí dechu

A proto je tak dobré naučit se dechové techniky jógy, které nám mohou o těchto procesech v těle mnohé napovědět. Můžeme si jimi například zvýšit kapacitu plic, prokrvit mozek a dodat si energii, nebo zklidnit rozbouřené nervy. Naučí nás výborné koncentraci a my tak dokážeme ve vyšší tepové frekvenci vydržet déle, díky vědomému dýchání. Jógou také rozvíjíme propriocepci (hlubší vnímání vlastního těla), kterou rozvíjíme jak při fyzické, tak při mentální praxi jógy, meditací.

Krásně se tedy tyto dva směry doplňují. Atletika je však sport, a jóga je spíše duševní rozvoj, pokud pomineme praxi na podložce, která k ní neodmyslitelně patří. Aby však byla účinná a nebyl to jen strečink, dechové techniky ( pránájámu), bychom měli ovládat na jedničku. 

Tak to bychom měli stručně o fyzickém procesu spojeném s dýcháním a proč bychom ho měli aplikovat, abychom mohli zapojit do běhu i meditaci. A protože jak už název vypovídá, chtěla bych vám ukázat, jak se meditace dá praktikovat při běhu (potažmo při jakékoli jiné pohybové činnosti). 

 

Proč to dělat? To je dobrá otázka. Až začnete, jistě si odpovíte sami.

Pokud máte zkušenost s jógou máte také dobrou disciplínu. Kráčíte vytrvale dle mistra Patandžaliho osmistupňovou stezkou, ve které se snoubí praxe ásánová s praxí koncentrace (dharana), meditace (dhyana), dechových technik ( pránájáma), stažení smyslů ( pratjahára), jámy a nijámy – doporučení, která vedou sadhaku k jednoznačně účinnější praxi jógy. Jogín se tak praxí chce dostat do stavu blaženého osvícení. Mimochodem všechny tyto kroky Patandžaliho stezky, se krásně projevují i v atletice, přesto, že nejsou její filosofií. Především meditace je pro atleta přínosem.  

Tak jako ásánová praxe, může se stát i běh dynamickou meditací. A pro obě, nebo i jiné činnosti je zapotřebí všech kroků k tomu, aby byly prováděny správně. Přesto mějte vždy na paměti, že běh je běh a meditace je meditace. Můžeme však při činnosti trénovat zároveň i stav své mysli. Je však zapotřebí zvládnou dokonale techniku své činnosti, aby se mohla mysl soustředit na přítomnost. 

Příprava a začátky jsou nejtěžší

Oblečení, obuv, trasu, hodinky, nebo deník. Protáhnout se a můžeš vyrazit. Při běhu pociťuješ nepohodlí, které je potřeba překonat. Tělo si zvyká na změny, tak jako po pár lekcích jógy, nebo tance. Cítíš, že se zvyšuje tep. Všimni si, že ruce nic nedrží. Konroluj také postavení těla a došlap chodidel. Osvojuj si správnou techniku běhu. Po pár kilometrech už to jde mnohem líp. Pocit nadšení po každém tréninku je motivací k dalším. Pravidelnost je důležitá. Důležitá je však především laskavost k sobě samému.

Běh s meditativní myslí

V meditaci je cílem uklidnit proud myšlenek, pro pokročilejší je výzvou, myšlenky vůbec nemít. 

Je více pomůcek jak to udělat. Ze začátku začni pozorovat kroky. Pravá – levá. Možná Tě to ale za chvíli přejde, nebo naštve, že to nestíháš, kroky jsou moc rychlé. Pozoruj tedy svůj dech, čas od času si pojmenuj nádech, výdech. Pomůžeš vědomě nadechnout se do břicha a také posilovat brániční dech. Po chvíli zjistíš, že se ani tolik nezadýcháváš.

Meditace – kontemplace

Skvělá pomůcka pro meditaci při běhu je kontemplace – motivace. Vyvoláme si určitou myšlenku a zaměříme se na ni. Tato myšlenka se stane předmětem meditace, tak jako se soustředíme na dech. Nad touto myšlenkou můžeme při běhu rozjímat. 

Co je mou motivací?

Začít kontemplací motivace můžete i v klidovém stavu a pak ji rozvinout při běhu. Například: chtěla bych zaběhnou Blanický půlmaraton, zpevnit tělo, zhubnout, nebo obecnější – žít zdravěji, vydržet v savasaně relaxovat 20 minut, méně se rozčilovat. Kontemplace je proces získávání osobního přesvědčení, proč chci konat tuhle věc. Tato kontemplace může dát vašemu běhu jasnější rozměr.

Splynutí v jednotě

Časem příjde chvíle, kdy se běh stane uvolňující činností. Bolesti pominou, při běhu už nebudete muset řešit, zátěž na plicích, nebo bolesti v kolenou. Spojíte se s okolní přírodou. Je to také jedna z možností propojení se do jednoty. Saykong píše – Když běžíme vytváříme teplo a oheň, zemi a vodu. Vnitřní teplota našeho těla stoupá. Teplo vzniklé pohybem vytváří energii a vodu. Potem vylučujeme vodu, pijeme vodu, běháme po zemi, prociťujeme spojení se zemí. Vstupujeme do kontaktu s vlastní planetou. Rozšiřujeme panoramatické vědomí. Prožíváme rovnováhu.

Vrátím se znovu na začátek, proč jsem popisovala aerobní a anaerobní procesy zásobování těla kyslíkem. Abychom totiž mohli meditovat, je zapotřebí běh přizpůsobit aerobnímu procesu, aby se naše mysl nezabývala přílišným vyčerpáním a neubírala se směrem kontroly tělesných funkcí pro přežití. I tak by se dal popsat proces anaerobní, t.j. kyslíkový dluh. V atletice a při zvyšování výkonnosti je tento proces žádoucí, ale při mentálním uklidnění mysli, je kontraproduktivní. 

Takže pokud plánuješ u běhu i meditovat, zpomal. Odevzdej se přítomnosti. Výsledek rychlosti, nebo vzdálenosti nech na jindy. Buď laskavý a přizpůsob se svému rozsahu do příjemně udržitelné roviny. 

A pak je to najednou tady. Tělesné pocity jsou konstantní, dech je klidnější, hlava je prázdná, blažený úsměv se dostavuje, užíváš si to na plné pecky. Cítíš, že můžeš běžet donekonečna.

Mnoho šťastných kilometrů”

Pro tento článek i pro techniku meditace při běhu, kterou praktikuji, jsem se inspirovala v mé oblíbené knize Sakyonga Miphama – Běžící Buddha, Běháním a meditací k posílení těla a mysli

Share This