Vyberte stránku

„Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi víc, než přechod na vegetariánskou stravu.“

ALBERT EINSTEIN

Ahimsa – nenásilí (sanskrt अहिंसा – ahiṁsā)

Znamená úcta k živému a je prvním z pravidel a doporučených zásad dle Patandžaliho Jógasúter. Praktikující jógy tak tvoří svůj osobní postoj vůči životu. Tuto filosofii aktivně prosazoval už Mahátma Gándhí (Buddha). Nenásilným odporem vůči britské koloniální moci dokázal, jak nezdolné osvobození může tímto postojem vzniknout. Ahimsa je nenásilným prožíváním praxe jak na fyzické, tak na mentální úrovni a můžeme ho přirovnat k křesťanskému pojednání, které praví, nepoužívej násilí vůči nepřátelům a vyhýbej se projevům nepřátelství i vůči bližnímu svému. Je to pouze cesta každého z nás a tímto sdílením určitě nechci říct, že když budete jíst maso dál, nebudete dobrým člověkem.

Vegetariánství jako možná cesta k nenásilí

Vracela jsem se tenkrát z třítýdenní dobrodružné cesty po Thajsku. V jednom holandském hotelu, kde jsem se ocitla zcela nechtěně, ale o tom třeba jindy… jsem snědla svůj poslední steak. Nevěděla jsem přesně, kdy ten den příjde, tento se prostě jen výborně hodil, ukončit jednu životní etapu. Už půl roku jsem však z mého jídelníčku vynechávala zcela úplně vepřové maso a zbytek uzenim jsem přijímala jen ve velmi omezeném množství. Byl to tedy záměr, přejít na tuto stravu postupně. Za prvé jsem svému tělu nechtěla provést nezdravý šok a za druhé jsem věděla, že vše co proto udělám, chce svůj čas.

Nebyl to také první můj pokus. Poprvé to bylo v mých osmnácti letech, když jsem byla vrcholovou atletkou. Byl to však pokus dost neuvážený, protože v tehdejších podmínkách internátního stravování, omezeného příjmu a života puberťáka, nebylo dost možné se stravovat plnohodnotně. Přes veškeré tvrdé tréninky v atletice, jsem měla tu možnost se dokonale poznat a to nejen přes fyzickou a duševní stránku. Všichni jsme chodili do školní jídelny a odnesli jsme si spousty různých chuťových blokád. Koprovka s hovězím a ta pěkně nasáklá šlacha uprostřed, šišky s mákem a pořádná dávka moučkového cukru navrch, hrachová kaše s klobásou, atd. Skrze školní jídelnu, jsem si mohla skvěle uvědomit, jak mi strava může dodat energii a podpořit tak výkonost ve sportu, nebo ji naopak snížit.

Zájem o vegetariánskou i veganskou stravu, mne začalo natolik bavit, že se z toho stal můj koníček. V mé kuchyni najdete pár oblíbených receptů od mámy a babiček. Jinak by se dalo říct, že vařím z toho “co dům dal”. Připravím hravě ale i guláš a svíčkovou. Objevila jsem hlavně spoustu nových chutí, vůní a kombinací. Naučila se, že míň je někdy víc, nebo jak správně kombinovat potraviny, aby člověk po míse salátu nevyletěl z okna. Dle ayurvédy se stravujeme tak, že hledíme hlavně na místní suroviny. V ayurvédě se doporučuje jíst vyváženě, nezakazuje se jíst maso, ale pokud už ho jíme, tak je dobré dbát na to jak často a odkud pochází. Pak i samotná příprava je rituál, u kterého tamastické (energeticky zatížené) potraviny, můžeme očistit. Je to ale proces, o kterém se určitě ještě někdy zmíním. Pro dostatek bílkovin je vhodné konzumovat luštěniny. My například dost často nakličujeme mungo, řeřichu, nebo hrášek. Je to výborný zdroj enzymů. V létě rádi chodíme na houby, zamrazujeme je i sušíme. Pěstujeme vlastní bylinky. Jíme sezóní ovoce a zeleninu a podporujeme tím místní farmáře. Ovšem i v naší stověžaté matičce Praze se dají nasbírát ořechy na celý rok, vynikající ostružiny, jablka, nebo třešně, úplně zadarmo. Samozřejmě největší výhodou jsou vlastní zdroje, z vlastní zahrádky.

Vztah k přírodě

A pak přišla ta druhá stránka proč jsem začala již jako teenager maso odmítat. Určitě to mělo podklad v tom, že jsem vyrostla na vesnici s vesměs soběstačným dětstvím v zahrádce. Můj ohled na to, co mi chutná, kde to vyrostlo, nebo se napáslo, byl tak uvědomělý, že když naši rušili králíkárnu, zatravňovali záhonky a skáceli mou milovanou třešeň, cítila jsem se nejen smutná. Jako dítě jsem neznala, co je to jít si koupit jablko do obchodu. S bytostmi naší zahrady odešlo také celé moje úžasné dětství. Nechápala jsem výroky, že je to hodně práce, nebo že v obchodě je to levnější. Sport mi tuhle smutnou stránku dostatečně vynahradil. Studium i pobyt mimo domov mne zase učil kolektivní stránce bytí. Procházela jsem zkouškami trpělivosti ve společném soužití s lidma na internátě, nebo zkouškami vytrvalosti v každodenním tréninku na stadioně.

“Miluji zvířata, proto je nejím”.

To rozhodnutí příjde samo, určitě však není pro každého

Mé rozhodnutí přestat jíst maso, včetně ryb, přišlo především z důvodu milosti ke tvorům, které velmi obdivuji, miluji a také si jich velmi vážím. Cením si hlavně jejich příkladného soužití s přírodou. Jsou pro mne motivací, fascinujícím uměním a dokonalou souhrou, které nás spojuje.

Na mých cestách po Asii,  jsem byla velmi překvapena, co vše jsou lidé schopni spořádat. Štíry, šváby, psy i krysy nevyjímaje. Lidé v našich končinách preferují také převážně živočišnou stravu. Osobně znám jen pár vegetariánů a veganů. Ve světě je jich samozřejmě spousta. Nejsme už zcela malou skupinkou lidí stejného stravovacího návyku. Konzum však v dnešní době omezuje celou planetu. Ekologové pláčou, velkoobchody skáčou. Kácení pralesů, vymírání živočišných i rostlinných druhů vidíme dnes a denně. To a mnoho dalších vhledů změnilo můj pohled na to, co přijímám. To, že jsem se dala na cestu jedlíka, který jí stravu, kterou mu nabízí matka Země a netrpí u toho žádné zvíře, byla jen moje svobodná vůle. Dokonce i má rodina to přijala jako fakt a zjistila, že tato strava je velice chutná a rozmanitá.  

Kde jsou hranice, tam začíná nový svět

Etické hledisko vegetariána začlo zjištěním, že míra hojnosti a bezohlednosti přesahuje únosnou hranici. Míru toho co potřebujeme nutně přijímat k tomu, abychom vykonávali dnes již velmi nenáročné činnosti, oproti silovým pracím v minulosti. Hranice toho, kde až může zajít chtivost po majetku bezohledným darováním miliónů hektarů půdy pro dobytek, nebo plodin pro jejich krmení. Viděla jsem to ve světě na vlastní oči. Dobytek musí být něčím krmen a hektary půdy jsou využívany na pěstování plodin pro ně. Z takového množství půdy by se správným a uváženým zemědělstvím, nasytila celá zeměkoule.

Maso a jeho konzumaci neodsuzuji, vyrostla jsem na něm. Vyzkoušela jsem si obě cesty stravování. Moje vlastní zkušenost mi přinesla lehkost ve svědomí i v žaludku. Je to radost z procesu přípravy. Je to obohacení a úžasná příležitost k podpoře přirozené ekologie. Vrátila se mi krásná pleť, ve svém těle se cítím pohodlně, plná energie. Nedržím žádné diety, nemusím, protože vláknina z rostlinné stravy mi dává dostatečný pocit sytosti. 

Tělo jako dokonalá schránka duše

Naše těla jsou dokonalými mechanismy a do určité míry a věku si všechno dokáží vytvořit samy, přesně to co v daném věku potřebujeme. Zastávám názor, že pokud naše tělo nezatěžujeme zbytečnostmi, občas mu dáme prostor proto si odpočinout od stravy třeba 17-ti hodinovým půstem, nebo se odkyselit, zacvičit si, otužit se v ledové vodě, budeme stále vitální. Doplňky stravy, pakliže jsou opravdu čistým produktem mohou být v pozdějším věku člověka také přínosem. Jen je důležité na ně nespoléhat jako na doktora. Doktorem bychom si měli být především sami sobě, vědomým přijímáním toho, čím tělo krmíme. Dosáhnout zdravého těla mentálního i fyzického můžeme pouze poznáním sebe sama. Však jednou každému příjde čas a naše duše, tak jak si vybrala do jakého těla a jakým rodičům se narodí, se sama rozhodne z tohoto světa odejít. Tělesná schránka pak postupem přirozeně zchátrá. Přijímám fakt, že jednou staré odejde a nové přijde.

Změna je život

Životní cesty každého z nás jsou různobarevné. Respektuji, že každý má právo volby, že žebříčky hodnot se mění, že každý má svou vlastní míru subjektivního, objektivního i emocionálního vnímání. Tímto článkem odkrývám svou bezmasou cestu a pokud by přesto alespoň u jednoho z vás měla nastat malá změna, mé srdce tím zajásá.

“Změnou pakliže malou, která může přispět Zemi k lepšímu nádechu, měním postupně sama sebe. Dnes už vím, že tato změna byla karmicky správným krokem a také sattvickým odlehčením mé cesty vědomého jógína.”

Share This