Vyberte stránku

Meditace mě přivedla k józe, proto jsem si ji vybrala jako téma k prvnímu článku. Je to nekončící cesta, kterou se nelze, teda alespoň za mě, naučit ze dne na den. Proto je to cesta stálá a určitě to není cíl. Právě naopak. S každou novou meditací, cesta pokračuje.

Jak člověk pozná, že správně medituje?

Pro mne se meditace stala denním chlebem. Nemusím už dnes sedět v pohodlném posedu, mít kolem sebe klid, nebo zapálenou svíčku. Přesto, když se mi tato poloha pro meditaci naskytne, třeba v šumějícím lese, jen tak se opřít o strom, nebo doma zapálit svíčku a přikrýt se pod dekou, je následné vystřelení do blaženého stavu, balzám na duši. Pro někoho je sedět a ani se nehnout nejpřijatelnější poloha pro meditaci. Pro někoho sedět v klidném stavu třeba jen dvě minuty, jsou nepředstavitelné muka. Já sama jsem poznala, že meditovat se dá i při různých činnostech. Každý si časem najde ten nejlepší způsob, jak a kdy meditovat. V prvé řadě by Tě meditace měla nabudit, pokud se po ní cítíš unaveně, přestaň lpět na této činnosti a raději si dej kávu. Třeba to časem budeš cítit jinak.

Proč začít meditovat?

Odjakživa jsem spíše pracovitá, ráda pobývající v přírodě a o samotě. Někdy mne však přepadne úplně jiný pól a to se pak nestačím divit, co ve mě je. Když se v mém životě začaly častěji objevovat útrapy z mých unáhlených rozhodnutí, řekla jsem si, že je čas na tom něco začít měnit. A právě tato rychlá rozhodnutí mi otevřely cestu do hlubšího sebepoznání. Často mě ohromilo čeho jsem schopná a ptala se sama sebe, proč se mi tohle vše děje. Dost často má mysl pracovala s omluvou, ta mi šla velice dobře. Často jsem také pociťovala vinu za konané činy, navzdory tomu jsem však naštěstí nikdy netrpěla žádnou velkou depresí, nebo něčím podobně sžíravým. Hodinový výběh, nebo meduňkový čaj mne dokázali hodit na tzv. „klidnou vlnu“. A tam jsem se poznala… štír, který potřebuje zažít svůj největší pád a pak vstát, otřepat se a vyletět. Nechat minulost minulostí a znova se z plných plic nadechnout. Něco Ti to připomíná? Tak čti dál. Minulost nás chtě nechtě velice ovlivňuje, nejistota z budoucnosti také, co si budeme povídat. Do meditace vcházíme proto, abychom tyto paračasy minimalizovali na nutné minimum.

K meditaci postačí jako mantra, jedno slovo, znějící Tvým uším. Např.: „Slunce“

Védská meditace

S Védskou meditací mne seznámil australský učitel. Tim mi v té době připadal jako z nějaké sekty. Svůj pohled na věc jsem změnila už po prvním dni kurzu. Změna nastala v prožitku pocitu plného uspokojení v několikrát za sebou opakované 20-ti minutové meditaci. Ten stav nelze jen tak popsat, je to něco jako orgasmus, ale trvá to mnohem déle. Po nějaké době praxe jsem již tento pocit neměla. Ztráta tohoto stavu byla zřejmě ovlivněna místem mých dalších meditací a to vlastním domovem. Přesto, že místo na meditaci nemusí být zjevně klidná místnost, meditovat můžete třeba v hlučné tramvaji, usoudila jsem, že pro mne místo domova nebylo místo, kde bych se dokázala uvolnit. Tento několikadenní zážitek mi však stačil k tomu, abych se nadále usebrávala v meditaci, pro kterou jsem si vybírala místa jiná.

Vipassana

Dalším setkáním s meditací, kdy už jsem se zase několik dní nemohla vyhrabat z toho hloupého pocitu viny, byla Vipassana. Sbalila jsem ”pár švestek”, psa a vyjela do neznáma. Tuto meditaci doprovází hluboké ticho. Po příjezdu jsem poděkovala za pokoj, zamkla ústa a pak už celý týden nemluvila. Vstávala jsem každý den o půl páté ráno, zacvičila pět tibeťanů, vypila teplou vodu a usedla do první hodinové meditace. Často se mi stávalo, že jsem nevydržela celou hodinu a v této sedavé ranní variantě usnula. Natažený budík mne probudil do další fáze hodinové meditace v chůzi. Chození po pokoji od dveří k oknu, tam a zpět cca na 5-ti metrech, jsem po třech dnech změnila na procházku venku v temném kraji. Pak přišla snídaně, jen velmi krátká 15-ti minutová přestávka, ovoce a čaj. A znova začala hodinová meditace v sedě, poté hodina meditace v chůzi. Obědová pauza trvala hodinu. Stihla jsem si zalít polévku ze sáčku, vypila další sklenice vody a už se chystala na odpolední meditační pokračování. Do konce dne zbývaly ještě 3 hodinové meditace v sedě a 2 hodinové meditace v chůzi. Odpoledne jsem pak trávila venku. To bylo velice příjemné, protože procházky v hlubokých lesích, za stálého doprovodu mé fenky, mne velice uklidňovali. Meditaci v chůzi jsem podporovala mantrou pravá-levá, meditaci sedavou, mantrou zvedání-klesání. Zeleninový salát a kniha mi vyplňovali večery. Nestává se mi často, že bych přečetla celou knihu za týden. Mystika a hloubka knihy mi dodávaly odvahu i vůli pro vytrvalost.

Čas byl najednou na všechno. Tahle zkušenost mi dala mnoho vhledů do sebe. Pro mou další praxi jógy byla tato cesta velkým přínosem. Reakce na nepohodlí a proměny mysli, byly různé. Otázek proč to vůbec dělám, jsem si položila tisíce. Pocity nenávisti, lenosti, i vzteku postupně vystřídali pocity až mrazivé, spojené s lehkosti bytí, odevzdaností, smírem, s pocitem, že mi nic nechybí. A zase to bylo tady. Ten pocit jako u první zkušenosti s Timem. Splynutí se vším, rozmanitost bytosti, prožitek jasnosti duše a zralosti mysli, ukotvení v jednotě. 

Meditace Vipassana se většinou provádí ve skupině lidí, pod dohledem zkušeného gurua, se kterým můžeš každý večer sdílet své pocity. Při troše odvahy si ji však můžeš naplánovat sám, tak jako já, jednoznačně prověříš své schopnosti silné vůle.

O hypnoporodu

Dalším zajímavým sebepoznáním a je určitě pro pár porod. Především však pro ženu. Hypnoporod je určitá forma meditace a metoda, kterou se žena učí před porodem navodit v sobě pocit bezpečí. Uklidňuje v sobě vzrůstající adrenalin, naučí se pracovat s dechem, nebo jak komunikovat a spojit se s miminkem. V této sebereflexi vědomě přesouváš do hlavy přesně to co chceš, tzv. plánuješ. Hypnoporod ukazuje bezproblémové zážitky a učí, jak si je navodit, tak třeba: „Jsem na bezpečném místě, Tvůj příchod je dar, velice se na Tebe těšíme, Porod nebolí, Jsme zdraví atd.“ Vysíláš afirmaci do svého mozku a tím mu dáváš impulz k tomu, jak nejlépe reagovat na přicházející změny. Jen si to představ v opačném znění: „Oni se o mě postarají, Bojím se jestli jsi v pořádku, Nevím co mě čeká, nebudu ani nic číst atd.“…pak i samotný porod většinou končí s pomocí v režii doktorů. Přípravu partnerů na samotný porod proto považuji za velmi důležitou. Žena i muž se seznamuje z variantami porodů, učí se spolu komunikovat, ví jak navodit příjemnou atmosféru, učí se jak ženě ulevit masáží, jak jí být k užitku a nebýt přítěží. Názor typu „ono to nějak dopadne“ určitě nepodporuji. V tomto případě víc než kdy jindy platí – připraveným štěstí přeje. S metodou hypnoporodu se příchod vašeho miminka rozvine jako lotosový květ a budete dlouho oslavovat tento krásný příchod malého dárečku.

Meditace je vše co děláš vědomě, uvědom si nádech a výdech“.

Meditace v pohybu

Třeba u mytí nádobí, při jídle, v chůzi, při cvičení jógy, nebo při běhu. Praxe ásán je také meditací v pohybu. Často lidé znají pouze tuto formu jógy – dynamickou meditaci v pohybu, ale vůbec neví, že meditují.

Zde dost často používám očistnou techniku Ho’oponopono: Omlouvám se Ti, prosím odpusť mi, miluji Tě, děkuji Ti. Tyto slova jsou silná svou vibrující esencí. Proto Tě dokáží nabudit i přivést do čistě pozitivní nálady. Meditace odstraňuje staré vzorce myšlení, čistí myšlenky a uvádí do přítomného okamžiku. Veď svou bdělou pozornost na nohy, když jdeš nebo běžíš, na ruce, když něco děláš manuálně. Proto je tak důležité zůstat přítomný, abychom si rychle uvědomili nepohodlí tělesné a mohli na něj reagovat. V meditaci se naučíš především vědomě dýchat. Nádech – výdech může být první jednoduchou mantrou, která velmi ulehčí a podpoří pravidelný dech a tak i správné okysličení mozku při pohybu. Jednoduchá mantra Tě rychle vytrhne ze spárů stále objevujících se myšlenek.

Poslední otázkou však je, můžeme se vůbec někdy do „bezmyšlenkovitého“ stavu dostat?

Jak už Patanjali napsal ve svých Jógasútrách Yogas Citta Vrthi Nirobha – jóga je zastavení proměn mysli. Ovšem i ten nejlepší jógín potvrdí, že zastavení je prakticky nemožné. Myšlenky a jejich pochody se nedají zastavit, je to nemyslitelné. Vždy v hlavě něco bude, a to je přece dobře. Neber tedy proudy myšlenek jako své nepřátelé. To co běží hlavou má nějaký podnět. Zkus se na ten příběh jen podívat zhora. Jako nezúčastněný divák, kterého se to netýká. Ulevilo se Ti?

Dám Ti ještě pár dobrých návodů, které mi fungují. Kdykoli se “ztratíš ve své iluzi” otevři oči a koukni se na ruce. Pohni prsty, ruce Tě vždy dostanou do přítomného okamžiku. Když začneš meditaci v pohybu, třeba v běhu a zase se Tě “zmocní strašáci minulosti, nebo budoucnosti” jen si to uvědom a začni si říkat: Pravá-Levá (pozornost koncentruj na nohy), nebo Nádech-Výdech (pozornost zaměř na nos), nebo Zvedání-Klesání (pozornost přesuň na břicho). A také nezapomeň na „Omlouvám se Ti, prosím odpusť mi, miluji Tě, děkuji Ti.

Myšlenka je silnější než slovo.

Rozuuuuum

Úkolem naší podstaty je myslet, plánovat. Plán je podnětem k činnosti a pohybu. Pokud bychom konali bez rozumu, asi bychom byli stále zranění, zklamáni. Avšak rozum je potřeba stále kontrolovat , protože na něj působí vliv „nižších“ ekvivalentů (pudů, emocí). Naučme se proto používat rozum k činnostem bez úmyslu ublížení, s čistým záměrem. Jak? Otevři své srdce a konej dle svého nejlepšího vědomí. Narodil jsi se do lidského těla, protože už jsi v předchozím ztělesnění vše pochopil. Tobě už jen zbývá chytit svůj rozum a provést ho lidským životem v čistém svědomí. Pomoc pro rozumné chování může být víra v Boha, protože víra hlásá čistotu duše a zakazuje špatné skutky. Když uděláš chybu, není to nutně špatné, jen ti to ukazuje cestu k dalšímu pochopení. V józe nás k tomu vede právě meditace, zaměřená na lásku, čakru srdce (Anahata). Pokud nemáme tuto čaktu dostatčně otevřenou, jsme velmi kritičtí k sobě i ostatním, jako nástroj uvědomění nám může posloužit právě meditace.

Být minimalistou, mít vyčištěnou mysl

Velmi přínosné bude, když se naučíš ztenčit přemíru materiálna na nejmenší nutné minimum. Představ si, že máš všechno, na co si kdy pomyslel. Bude i tvá mysl plná starostí, co se všemi těmi věcmi? Mnoho věcí, mnoho přemýšlení… domy, auta, vztahy milostné, či kamarádské, hračky, věci přírodu zatěžující, co jsou chvíli k užitku a pak? Opravit, darovat, prodat, vyhodit, opustit? A o to přesně v meditaci jde. Opravit co se opravit dá. Všechno nepotřebné někam uklidit. Dát všechno na své místo. Nepotřebné vyhodit a nechat si v šuplíku jen to co opravdu miluješ. Zanechat to co přijít mělo a zase to volně nechat jít, bez sentimentality. Nejsi sám, kdo o něco přišel. Zalívej to co za peníze nekoupíš, lásku, cit, rozum, vděk, pokoru. Odpusť sobě i ostatním. Uleví se Ti. Protože jak už jsi poznal, hlava je taková situace na D1. Z Prahy vyjedeš plynule, těšíš se, ale už po chvíli se to začíná kupit, občas ti plynulou jízdu něco přeruší, musíš brzdit. Víš, že ideální to asi nikdy nebude, ale užíváš si to. Sem tam se zlobíš na řidiče, který má úplně stejný směr a třeba se zrovna také teď zlobí. Vytváříš předsudek, co všechno se mohlo stát, program nejde vymazat. Dáváš pozor. Ulevuješ si nadávkou. Chybí jí obsah. Cíl je jasný, cesta trvá, hudba uklidňuje. Potřebou se stane zastavit, nadechnout se čerstvého vzduchu a s přeplněným košem vyjít ven. Navštívíš WC. Pustíš emoci potrubím. Odpouštíš si. Koš je prázdný. Dojíždíš v bezpečí. 

A proto medituj k minimalismu. Zapal svíčku a usedni do pohodlného křesla, nebo obuj běžecké boty a jdi ten bordel z hlavy konečně vysypat, protože jen tak samo o sobě se to nestane.

Share This